Stav naší civilní ochrany je děsivý

V posledních letech se bezpečnostní situace ve světě značně zkomplikovala. . V této souvislosti se nabízí otázka, jak je na tato rizika připravena Česká republika a její civilní ochrana. Bohužel, odpověď není povzbudivá. Zdá se, že v oblasti civilní ochrany panuje nedostatečná příprava, malá informovanost, omezený počet úkrytů, malá organizace komunity, nulové vybavení a otázky odbornosti a odpovědnosti.

Nedostatečná příprava obyvatelstva
Přestože by měla být civilní ochrana jednou z priorit každého státu, zdá se, že v České republice tomu tak není. Většina obyvatelstva není dostatečně informována o tom, jak se chovat v případě různých typů krizových situací, ať už se jedná o přírodní katastrofy, průmyslové havárie nebo vojenské konflikty. Vzdělávací programy jsou nedostatečné a často se omezují pouze na základní informace poskytované ve školách.

Malá informovanost
Informovanost veřejnosti o rizicích a o tom, jak se v případě krize zachovat, je na velmi nízké úrovni. Státní orgány a místní samosprávy selhávají v efektivní komunikaci a vzdělávání občanů. Informace o postupech v krizových situacích by měly být široce dostupné a pravidelně aktualizované, avšak realita je často jiná.

Omezený počet úkrytů
V případě nutnosti evakuace nebo nutnosti najít úkryt se může Česká republika potýkat s problémem. Počet úkrytů je omezený a mnohé z nich jsou v dezolátním stavu nebo nejsou veřejnosti vůbec známy. Nedostatečná kapacita a špatná dostupnost úkrytů by mohly v případě krize způsobit vážné problémy.

Nulová organizace komunity
Komunitní přístup je klíčový pro efektivní reakci na krizové situace. Nicméně v České republice často chybí organizovanost na místní úrovni. Nejsou vytvářeny dobrovolnické skupiny, které by v případě krize mohly pomoci, a spolupráce mezi občany a místními úřady je nedostatečná.

Nulové vybavení
Pro zvládnutí krizových situací je nezbytné mít k dispozici adekvátní vybavení. Ať už se jedná o základní zdravotnický materiál, prostředky první pomoci, nebo vybavení pro dočasný pobyt v úkrytech, v České republice často chybí. Státní rezervy jsou buď zastaralé, nebo nedostatečné, a na místní úrovni není situace o mnoho lepší.

Odbornost a odpovědnost
Nakonec je třeba zmínit otázku odbornosti a odpovědnosti. Civilní ochrana vyžaduje odborníky, kteří jsou schopni řídit krizové situace a organizovat záchranné a evakuační práce. V České republice však chybí systematický přístup k výcviku takovýchto odborníků, a to jak na státní, tak na místní úrovni. Rovněž není jasné, kdo nese odpovědnost za případné nedostatky v systému civilní ochrany ( hasiči, vnitro?).

Řešení :

Pro zlepšení nedostatečné přípravy obyvatelstva by měly být podniknuty následující kroky:

1. Vzdělávací programy: Rozšíření a zintenzivnění vzdělávacích programů zaměřených na civilní ochranu. To by mělo zahrnovat pravidelné školení občanů o různých typech krizových situací, včetně praktických cvičení a simulací.
2. Informační kampaně: Stát by měl investovat do masivních informačních kampaní, které by občany informovaly o potenciálních rizicích a postupech v případě krize prostřednictvím médií, internetu a veřejných akcí.
3. Mobilní aplikace a webové stránky: Vytvoření a propagace mobilních aplikací a webových stránek, které by poskytovaly okamžité informace a rady v případě krize, včetně interaktivních map úkrytů a bezpečných zón.
4. Spolupráce se školami: Zavedení rozšířených programů civilní ochrany do školních osnov, aby byly mladé generace od raného věku vzdělávány v oblasti prevence a reakce na krizové situace.
5. Veřejné cvičení: Organizace pravidelných veřejných cvičení a evakuačních tréninků, které by simulovaly různé scénáře a připravily občany na reálné situace.
6. Podpora komunitních iniciativ: Podpora a financování komunitních iniciativ a dobrovolnických programů, které by se zaměřily na vzdělávání a přípravu na místní úrovni.
7. Integrace civilní ochrany do pracovního prostředí: Vytvoření povinnosti pro zaměstnavatele, aby zajistili vzdělávání a trénink zaměstnanců v oblasti civilní ochrany.
8. Zapojení expertů a neziskových organizací: Spolupráce s odborníky a neziskovými organizacemi specializujícími se na krizový management a civilní ochranu pro zajištění nejnovějších poznatků a metodik.
9. Podpora výzkumu a vývoje: Investice do výzkumu a vývoje v oblasti civilní ochrany, které by vedly k inovacím a zlepšení existujících systémů a přístupů.
10. Legislativní opatření: Zavedení legislativy, která by jasně definovala povinnosti občanů v oblasti civilní ochrany a stanovila standardy pro vzdělávání a přípravu.

Pro řešení problému omezeného počtu úkrytů by mělo dojít k následujícím krokům:

1. Inventarizace a modernizace úkrytů: Provést celostátní inventarizaci existujících úkrytů, zhodnotit jejich stav a potřebu oprav nebo modernizace. Zároveň zajistit, aby byly úkryty vybaveny potřebnými zásobami a prostředky.
2. Výstavba nových úkrytů: Identifikovat oblasti s nedostatečnou kapacitou úkrytů a zahájit výstavbu nových, které by odpovídaly moderním bezpečnostním standardům a byly by navrženy tak, aby zvládly potřeby obyvatel v krizových situacích.
3. Veřejná informovanost o úkrytech: Zajistit, aby informace o umístění a dostupnosti úkrytů byly veřejnosti dobře známé. To zahrnuje vytvoření online map a průvodců, informačních brožur a značení v reálném prostředí.
4. Využití stávajících staveb: Zkoumat možnosti, jak přizpůsobit stávající veřejné a soukromé stavby pro účely úkrytů, například parkovací garáže, sklepy nebo odolné konstrukce.
5. Pravidelné kontroly a údržba: Zavedení systému pravidelných kontrol a údržby úkrytů, aby byla zajištěna jejich neustálá připravenost a bezpečnost.
6. Komunitní úkryty: Podpora výstavby menších úkrytů na komunitní úrovni, které by mohly sloužit jako rychlé útočiště pro obyvatele v okolí.
7. Multifunkční využití úkrytů: Navrhovat úkryty tak, aby mohly být využívány i mimo krizové situace, například jako veřejné prostory, sportoviště nebo kulturní centra, což může pomoci ospravedlnit náklady na jejich provoz a údržbu.
8. Simulace a tréninky: Provádět pravidelné simulace a tréninky s využitím úkrytů, aby se obyvatelé naučili, jak v případě potřeby úkryty efektivně využívat.
9. Zákonné předpisy pro nové výstavby: Zavést stavební předpisy, které by vyžadovaly, aby nové budovy obsahovaly bezpečné úkryty nebo byly konstruovány tak, aby mohly v případě potřeby sloužit jako úkryty.

Pro zlepšení organizace komunity v oblasti civilní ochrany je možné přistoupit k následujícím krokům:

1. Vytvoření místních koordinačních center: Zřízení center, která by sloužila jako komunikační uzly pro rozdělení informací a koordinaci aktivit mezi obyvateli, dobrovolníky a úřady v případě krize.
2. Vzdělávání a školení vedoucích komunit: Organizování školení pro vedoucí komunit a dobrovolníky, kteří by následně mohli školit další občany a koordinovat činnosti na místní úrovni.
3. Vytvoření dobrovolnických jednotek civilní ochrany: Založení a podpora dobrovolnických jednotek civilní ochrany, které by byly schopny rychle reagovat v krizových situacích a pomáhat s evakuací, rozdělováním zásob a poskytováním první pomoci.
4. Podpora sousedských iniciativ: Incentivy pro vytváření sousedských skupin, které by se zaměřovaly na vzájemnou pomoc a připravenost na krizové situace.
5. Využití sociálních sítí a komunitních platforem: Vytvoření a podpora online platforem a sociálních sítí, které by sloužily k šíření informací, koordinaci dobrovolníků a podpoře komunitní spolupráce.
6. Simulační cvičení a tréninky: Pravidelná organizace komunitních cvičení a tréninků, aby se obyvatelé seznámili s plány evakuace, zásobování a dalšími postupy v krizových situacích.
7. Finanční a materiální podpora komunitních projektů: Zajištění finančních a materiálních zdrojů pro komunitní projekty zaměřené na zlepšení civilní ochrany a připravenosti.
8. Zavedení programů pro mládež: Podpora vzdělávacích programů pro mládež, včetně skautských organizací a školních klubů, které by rozvíjely dovednosti a znalosti v oblasti civilní ochrany.
9. Propojení s místními podniky: Vytvoření partnerství s místními podniky pro podporu a financování komunitních iniciativ a poskytnutí prostředků pro krizové situace.
10. Ocenění a motivace dobrovolníků: Zavedení systému ocenění a motivace pro dobrovolníky, kteří se aktivně podílejí na aktivitách civilní ochrany, aby se zvýšila jejich angažovanost a přilákali noví dobrovolníci.

Pro řešení problému s nulovým vybavením v oblasti civilní ochrany je možné přijmout následující opatření:

1. Standardizace vybavení: Stanovit standardy pro vybavení potřebné v krizových situacích a zajistit, aby bylo vybavení kompatibilní a snadno použitelné.
2. Spolupráce s dodavateli: Vytvořit partnerství se soukromými dodavateli vybavení pro civilní ochranu a zabezpečit přednostní dodávky nebo rezervní kapacity pro případ krizových situací.
3. Vzdělávání obyvatelstva: Poskytovat občanům informace a školení o tom, jaké vybavení by měli mít doma pro případ krize a jak ho používat.
4. Lokální skladovací kapacity: Vytvořit a udržovat lokální skladovací kapacity pro rychlou distribuci vybavení v případě krize.
5. Dotace a podpora pro domácnosti: Zavést finanční podpory nebo daňové úlevy pro domácnosti, které si pořizují základní vybavení pro krizové situace.
6. Mobilní zásobovací jednotky: Vytvořit mobilní jednotky, které by mohly být rychle nasazeny k distribuci zásob a vybavení v krizových oblastech.
7. Využití technologií: Implementovat moderní technologie pro sledování zásob, logistiku a rychlou distribuci vybavení.
8. Cvičení a simulace: Pravidelně pořádat cvičení a simulace, které by testovaly schopnost rychle a efektivně distribuovat vybavení mezi obyvatelstvo.
9. Mezinárodní spolupráce: Spolupracovat s mezinárodními organizacemi a sousedními státy na společných zásobách a koordinaci v případě přeshraničních krizí.
10. Zavedení povinných zásob pro firmy: Zavést legislativní požadavky na firmy, aby měly vlastní zásoby pro krizové situace, které by mohly být v případě potřeby použity i pro širší veřejnost.
11. Veřejné zakázky s důrazem na kvalitu: Při veřejných zakázkách na vybavení pro civilní ochranu klást důraz na kvalitu a dlouhodobou životnost materiálu.

Pro zlepšení odbornosti a odpovědnosti v oblasti civilní ochrany je potřeba podniknout následující kroky:

1. Vzdělávání a certifikace odborníků: Zřídit specializované vzdělávací programy a kurzy pro odborníky v oblasti civilní ochrany, včetně možnosti certifikace a průběžného vzdělávání.
2. Zřízení odborných pracovišť: Vytvořit odborná pracoviště a výzkumné instituce, které by se zabývaly civilní ochranou a krizovým managementem a mohly by poskytovat odborné rady a podporu.
3. Kariérní postup v civilní ochraně: Zavést jasné kariérní cesty pro odborníky v civilní ochraně, které by motivovaly k dalšímu vzdělávání a rozvoji dovedností.
4. Jasné rozdělení odpovědnosti: Definovat a zveřejnit, kdo nese odpovědnost za různé aspekty civilní ochrany na všech úrovních – od místních úřadů po státní instituce.
5. Zvýšení kapacit záchranných složek: Investovat do rozšíření a modernizace záchranných složek, včetně hasičů, zdravotnických služeb a policie, a zajistit jim odpovídající výcvik a vybavení.
6. Mezioborová spolupráce: Podporovat spolupráci mezi různými institucemi a obory, které se podílejí na civilní ochraně, jako jsou bezpečnostní složky, zdravotnické organizace, technické služby a další.
7. Plánování: Vytvořit a pravidelně aktualizovat scénáře pro různé typy krizových situací a zajišťovat, že všechny zúčastněné strany jsou s těmito plány seznámeny a schopny je realizovat.
8. Hodnocení a zlepšování: Zavést systémy pro hodnocení efektivity a připravenosti civilní ochrany a na základě zjištěných nedostatků průběžně zlepšovat procesy a postupy.
9. Transparentnost a zpětná vazba: Zajistit transparentnost v procesech civilní ochrany a otevřenost pro zpětnou vazbu od veřejnosti, což může vést k dalšímu zlepšení.
10. Mezinárodní spolupráce a výměna zkušeností: Využívat mezinárodní spolupráce a sdílení nejlepších postupů s cílem zlepšit domácí systémy civilní ochrany.
11. Legislativní rámec: Revize a aktualizace legislativy tak, aby odrážela moderní požadavky na civilní ochranu a stanovila jasné povinnosti a odpovědnosti všech zúčastněných stran.
12. Motivační systémy: Zavést motivační systémy pro odborníky v civilní ochraně, které by ocenily vynikající práci a přispěly k udržení vysoké úrovně odbornosti.

autor: Jiří Vítek